Cena Ď

Bylo nebylo, zní to opravdu jako pohádka, kterou jest třeba vyprávět od počátku.  Loni v září během dětského festivalu Otty Hofmana v Ostrově  se na hradě konalo menší překvapení pro  hosty festivalu. Připravovala jsem pro ně dobrůtky z grilu a zároveň také provázela po hradě.  Neskutečně mě pronásledoval jeden reportér s diktafonem a nenechal si vymluvit, že mě znervozňuje. Snažila jsem se mu vysvětlit, že  na pásek namluvím co bude chtít, ale ne před lidmi, protože se nemohu soustředit a koktám a vůbec. Byl neoblomný.

Druhý den večer telefon. Dobrý den, já jsem ten otravný reportér.  Nechtěla byste mi přispívat do  mého nebulvárního internetového magazínu Revue-Richard? Potěšil mě a slíbil, že případné pravopisné chyby opraví a tak jsem se stala dopisovatelkou do rubriky život. Po prvních článcích, někdy okolo Vánoc mi volá opět a ptá se, zda bych nechtěla spolupracovat na projektu Cena Ď. Nevěřila jsem vlastním uším. Taková zodpovědnost, čest!  To nemůže být pravda. Příliš časově náročná práce to není, ale ocenění pro mě to bylo neuvěřitelné. Navíc budu stát na prknech Národního divadla a jednu z cen Ď předávat. Neuvěřitelné. Richarda neodradilo ani to, že jsem vyhrožovala, že se budu červenat a dozajista koktat.

Den Ceny Ď se přiblížil, raději jsem oblékla svůj vínový kostým hradní paní, aby mé červenání nebylo tak nápadné (navíc jinou robu, která by obstála s touto slavnostní událostí nevlastním) a vyrazila do matičky Prahy a Národního divadla. Nejdříve zasedalo kolégium a po těžkých diskusích rozhodlo komu z nominovaných bude Cena Ď udělena. Těžké. Při slavnostním předáváním bylo hlediště z velké části obsazené nominovanými. Atmosféra neopakovatelná. Již vím co znamená, jak to vypadá když někomu buší srdce. Těsně než jsem vyšla na podium, tak mě málem vyskočilo z hrudníku. Ale zvládla jsem to , nekoktala, červenání nebylo znát  a pocit stát na prknech Národního divadla byl naprosto neopakovatelný.  Richarde děkuji děkuji DĚKUJI.

Pokud někdo chce zjistit jaké to bylo z pohledu jiných, přečtěte si Revue-Richard. A hezké čtení.

Comments are closed.