Další ročník Všeobecněuměleckého symposia je minulostí. Zbylo mi mnoho vzpomínek a díky mnoha fotografům nepřeberné množství fotek, které na požádání ráda předám.
Jako první dorazil nedočkavec Mirek s Ádym a můj úkol, zdolat sud piva, se jim poveld na výbornou ;o))) Díky! Nechci tím nazanačovat nic nepatřičného, ale v pátek měl přijet pán z velkoprodejny a přece mu nebudu já, dívka spořivá, vracet nevyprázdněný sud, no uznejte?
Ostatní účastníci a účastnice se sjížděli během pátku a nakonec nás bylo přesně 26.
Jmenovitě Mirek – řezbář, Karin – keramička, Ofka – řezbářka, Edison- vrchní stavitel kadibudky, Hroch – razič placek a slečna pokladní;o), Jirka – řezbář, Michal – řezbář, Harfička – malířka, Duly – malířka , Blanka – malířka, Hynek – řezbář, Alena – keramička, Katka – keramička, Pavel – malíř, Vráťa – řezbář, Katka – keramička, Jezevec – malířka , Nůžka – malířka, Hraběnka – malířka, Morgan- malířka, Eliška – přadlenka, Pepa – kameník, Tomáš – kameník, Honza – zlatokop, Zuzka – kamenice, Verča – kamenice, Lucka – šperkařka, Ervin – řezbář a Honza – malíř. A k tomu ještě mnoho hradních přátel a kamarádů.
Od sobotního rána se začalo pilně pracovat a díla rostla pod rukama. Povinně se ráno čistlily zuby, ale nebyl to Odol ani Signál. Strava byla pravidelná v stále stejný čas. Například v jednu. Jenže nejsem majitelem hodinek a tak jsem jednu hodinu určovala dle vlastních potřeb. Zmátla jsem tím nejednoho návštěvníka, když jsem svolávala všechny k obědu, volala „jedna hodináááá“ a zvonila na zvoneček zvěstující příchod Vánoc.
Kluci kameníci nám unožnili poznávat taje z hlubin země, zájemce s sebou brali na polodrahokamy Krušných hor a také nám umožnili návštěvu štoly na Měděnci. A to doslova – čekali tam na nás a zapůjčili nám boty, protože jsme nedbali pokynů a chtěli jít do dolu v sandálech a to se nesmí. Katka tak na své sandály nazula Honzovu pracovní obuv a připomínala tak trošku kocoura v botách. Za návštěvu to rozhodně stálo, připadala jsem si tam jako středověký horník a Ofka po výstupu na světlo dení byla jako skutečný horník i zmazaná ;o))
V pátek jsme slavili Silvestra. Paní v obchodě se divila na co tolik šampaňského a vek a jiných silvestrovských atributů, ovšem řezbáři se divili ještě víc, neb jsem je páteční podvečer vzala do Ostrova, kde jsem zamluvila Zimní stadion a vybrala v půjčovně veškeré brusle.
Celkem nás bruslilo 16. Ofka byla nejstarší bruslařka a měla radost, že si to ještě pamatuje – to jak jezdila na zamrzlé Vltavě ;o))
Škoda jen, že neměli brusle na Hroší kopýtka :o( Hroch to ovšem pojal po svém a z trenérské lavice nás povzbuzoval k lepším výkonům ;o)))
Po návratu na hrad jsme připravovali občertvení a promítali si Mrazíka. S půlnocí nechyběl ohňostroj a netradičně se Ti otrlejší z nás koupali na Nový rok ve čtyři ráno v bazénu.
Jenže to již byla sobota a všichni dokončovali svá díla, která mi pak v neděli byla slavnostě předána do hradní galerie.
A za rok? Za rok budou Velikonoce ;o)))