Na Štědrý večer jsme se sešli v hradní kapličce ke společnému rozjímání. Rozžehnuté svíce dotvářeli sváteční atmosféru. Farář Heritz nás slovem i krásně zabarveným zpěvem provázel vánočním příběhem a my se k jeho zpěvu přidávali. Akustika kaple je kouzelná.  S přáním požehnaných svátů a modlitbou jsme se rozešli do svých domovů. Doufám, že toto bude nová hornohradská tradice. 

Povídání o tom, jak na hradě postupují práce tady už bylo dosti. Teď je na čase vám to i ukázat! Před sebou máte zachycený průběh oprav od počátku října 2011, kdy začal pomalu ustávat provoz návštěvní a začala další z vln rekonstrukcí. (Poznáte tak i dle ještě modravého odstínu nebe nad Hauenštejnem:) Glajchu jsme na střeše slavnostně vztyčili 18. 11. 2011 Musíme také velmi poděkovat počasí a přírodě, která nám vyloženě přála a protahovala podzim, co se jen dalo! S nástupem zimy, třebaže mírné, a následujících svátků je práce o něco málo zpomalily, ale rozhodně neustaly! Ono jen takové zazimování hradu stojí něco práce…  Ale od Nového roku pokračujeme v krasojízdě. Poslední fotografie je ze dne 9. 1. a jak je vidět, máme už skoro vyhráno.  Hned s první příležitostí a slunečným počasím zachytíme pro vás celý palác s novou střechou včetně zaoknění. A doufáme, že pohled na další část hradu blížící se mílovými kroky k původní podobě neogotického sídla, vás naplní stejnou radostí jako nás….

Od Panny klíčnice jsem se dozvěděla o zaručeně perfektní párty v Ostrově, který se koná jednou za rok. Prý je to nejvyhlášenější akce roku a nikdy na ní nesmí chybět. Prý tam všichni jsou vyfiknuti jako květinové děti a máničky. Já prý mohu přijet normálně, neb je mi tento styl vlastní. Je to poklona!?!

Pavel se na mě tvářil všelijak, když jsem mu v 21:00 oznámila, že odjíždím na Hippís. Vzala jsem si své pracovní šaty a řemínek do vlasů. Mrzí mne jen, že jsem jednu paví naušnici někde cestou ztratila. U auta jsem již byla sama sebou překvapená že skutečně jedu. Na zábavě jsem byla snad před deseti lety. Auto bylo zamrzlé, nemohla jsem najít škrabku, tak jsem námrazu odstanila svým občanským průkazem – když Hippí tak do dna! Do klubu jsem šla po čuchu. Vstupné bylo přijatelné, prostředí zakouřené a muzika nezklamala. V sále jsem byla asi pátá nejstarší osoba a rozhodně nejstarší trsající osoba. Ovšem vyřádila jsem se dosyta. Eliška vydržela skoro do jedné a já odpadla kousek po ní. Na příští rok musím přemluvit Marušku. Bylo to super!

Letošní podzim se buduje opravdu ve velkém. Již v září započala výstavba septiku za zadní branou a sociálního zařízení ve sklepení východního paláce. Bagr nejprve za branou vykutal jámu nejméně na mamuta. Spodek byl vybetonován a vystavěny zdi pro jímání odpadní vody a splašků, které vyprodukujeme. Chlapi z Krušnohorské stavební společnosti se tu činní k dílu každý všední den od ranních hodina až do pozdního odpoledne. Ve sklepení již vypikovali do čediče cestičky pro potrubí a chystají se další práce. Bude se mi stýskat po zelených Johnny servisech, které byly připraveny k uspokojení našich biologických potřeb. Ovšem dřevěnou výsernici nedám!!!! Ten výhled do údolí nemá konkurenci, ale jen v letních měsících ;o)

V paláci u rizalitu započaly práce na definitivní střeše. Míla Štěpánek se svými pracovníky dostavěli komín, který opět ční nad areál hradu v celé své výšce. Chlapi vyzdili příčky a vztyčili íčka. Není mi jasné jak tam ten těžký materiál dokáží vyvézt a vynést. Občas při transportu materiálu se svezou stavebním výtahem i pávi ;o). Zítra by měli přijet chlapi na vztyčení krovu a tak by měl být palác pod střechou a nám by v zimě měla ubýt trocha práce při shazování sněhu. A hlavně našim věrným brigádníkům tak vznikne separé podkroví, kde budou moci složit hralvu po celodenní dřině na obnově hradu.

Je o týden víc a na střeše tesaři ze Žd´áru vztyčili zbrusu nový krov. Počasí přeje, neprší aní nesněží, jen teplota klesá pod bod mrazu a to je mrzuté. Chlapi jsou však šikovní, práce jim jde od ruky. Jezdí už před osmou a do smrákání ze střechy slezou pouze na kafe a sváču.