Naše dobrá duše, sousedka Blanka, jej pokřtila jménem Albert. Jméno musí být trochu neobvyklé a dostatečně aristokratické, že?

Albert se výborně aklimatizoval a v ledních měsících nám budil svým troubením lenošící pomocníčky. Okolo jedenácté hodiny z nádvoří zmizel a nejspíš se věnoval polednímu klidu. Svačinku si Albert nenechá ujít a pravidlně v 17 hodin se spouští ze střech na hradní nádvoří a vyzobává zapomenuté kousky svačiny našich návštěvníků.

Zkušení chovatelé nás informovali, že páv vydrží i kruté mrazy, měli jsme z toho trochu obavu, ale skutečně. Albert bez problémů snáší i těch letošních minus 19 stupňů. Funda si dělal legraci a nakonec nevydržel a páva vyplašil z jeho hřadovacího místa, konstrukci vysokozdvižného výtahu, protože měl strach, že tam přimrzl. Přimrzlý samozřejmě nebyl a Fundovi pěkně vynadal!

A chci se s Vámi podělit o Albertův nádherný ocas, který mu během prosince a ledna narostl. Mrká na mě svými oky a přechází v mnoha barvách od zelené přes žlutou až do kovově měděného odlesku. Doufám jen, že pelichat bude až koncem září ;o))) abychom se z té krásy mohli co nejdéle těšit.