Dronte tým v čele s Hankou přijeli již ve čtvrtek, aby nachystali vše na Folkovku a svatbu. Jejich šéf se totiž žení. V pátek jsem přemluvila Hrocha a hned jak jsem přijela z práce jsme vyrazili do Makra na nákup. Potřebovala jsem buřty a hemelíny atd. do stánku a on své čtyři dávky na vafle. Původně chtěl vzít jen malý košík. Podlehl mému přesvědčování a vzal velký a nakonec se bál, že nákup vůbec nemůžeme do mého citroena kombi naskládat. Tak byl velký. Povedlo se a ve 14.05 jsme startovali od Makra. Míla se žení přesně ve 14.00. Jsem optimista, budou mít zpoždění a Hroch si užije i obřad. Užil,  slyšeli jsem jeji zřetelné ANO na nádvoří pod věží. I přes nepřízeň počasí to bylo příjemné setkání kamarádů, narušené jen přípravou  fetstivalu.

Festival byl také poznamenán proměnlivým počasím, lidí přijelo o něco méně než loni ale atmosféra byla nádherná. Mám to ráda. Mnoho známých tváří, klídek, spokojenost. Nejvíc mě překvapila z Pacifiku paní Maršálková, která obvinila diváka v kiltu, že nosí trenky a je to vidět až na pódium. Prý je to historické faux pas. Skot nezaváhal a trenky ihned svlékl za nadšeného povzbuzování publika. A za to mu píseň na přádní zahráli. Bohužel i tentokrát byla Ohře jen dvoudenní, skupina Hop Trop ji zakončila v nedělních večerních hodinách, tak snad za rok zas!!

Za vzronou obsluhu stánku musím poděkovat klanu rodiny Hejlíků! A za celou Folkovou Ohři půjčovně lodí Dronte.

Jiřík vyhrožoval, že přiveze pašíka, kterého pod vejmutovkou pro kamarády ugriluje. Upozorňovala jsem jej na to že vepříka přívést  klidně může, ale rozhodně s jeho přípravou  nechci mít nic společného.

Samozřejmě, že s tím mám společného nakonec úplně všechno. Nejdřív volala maminka Jirky, že Jirka bude na cestě i s pašíkem za dvě hodiny, má prý spoždění. Hned mě napadlo, že je to skutečně vážné. S Kubou jsem se domluvila, že pašíka dáme k němu do mrazáku, jenže mrazák odmítl mrazit. Ostatní sousedi mají kupodivu mrazáky plné a již se tam nic nevejde. Vyklidila jsem tedy lednici, zapnula ji na plný výkon a pašíka jsme tam rypáčkem napřed vsunuli. Pak jsem zjišťovala co s ním aby pět dní vydržel do dalšího víkendu, kdy ho Jirka (doufám, že ne já) bude grilovat. Internet neporadil, nakonec jsem zkusila přítele na telefonu a dle jeho instrukcí jsem pašíka do octového zábalu dala a za kopýtka do spodního sklepa pověsila. To se budou návštěvníci divit ;o))) V úterý jsem s kamarády uvařila hrnec vody a pak čekala až do půlnoci, kdy byla voda vychladlá, tak jsem do ní bylinky od věže ponořila a sůl přidala. Nakonec jsme pašíka do největšího hrnce rypáčkem napřed spustili do nálevu a násilím jsme jej tam vtlačili. Ve sklepě jsme pak poklici kamenem zatížili. Necháme ho odpočívat a snad se vepřík grilování ve zdraví dožije.

V pátek před folkovkou Jiřík pašíka odvalil pod vejmutovku do Arboreta a tam jej pavími brky potíral marinádou a nad ohněm griloval. Celičkého jej  pak spapali a kostičky řádně ohlodali. Dobré bylo, ždibíček jsem taktéž ochutnala  ;o) příště však lepší s grilováním toliko neoptálet a do dvou dnů jej zpracovat.

Bylo nebylo, věřte nebo nevěřte. Byl krásný jarní den. Hrad zval pocestné do své náruče. I kde se vzal tu se vzal v pokladně stál muž a prohlídku zaplatit chtěl i s Arboretem. Protože mluvil řečí německou, příslušného tištěného průvodce jsem mu zapůjčila. A muž na dobrodružnou prohlídku hradu se vydal.

Netrvalo to však dlouho a již tu stál zas a vysvětloval mi (nakonec rukama i nohama, mnoho německé řeči nerozumím), že má firmu vyrábějící hřebíky a vruty. Nechápala jsem dlouho až muž nad mým jazykovým hendikepem máchl rukou a zmizel.

Netrvalo to však dlouho, byl tu zas a náruč plnou krabiček s vruty a hřebíky – že jest to dar.

Děkujeme!!!

I mé děti zatoužili míti domácího mazlíčka.( Toulavé kočky, které krmíme, pávi jenž troubí na nádvoří, užovka červená ani osmák degu jim není dost!) Psa, jejich idol, jim pořídit nedovolím! Stačí ti co se k nám občas zatoulají a žebrají buřty.  Ale sokolníci i kluci z Drosery mě přesvědčili, že mít doma poštolku je pro hradní pážata to pravé.

Krmení

Druhý týden prázdnin jsme tedy navštívili kluky ze stanice Merlin v Praze a získali od nich poštolího juniora, který se již krmí malými kuřátky jen dvakrát denně. První noc strávil v koupelně v krabici. Krmili jsme ho malými kousky z ruky a krmil se dobře.  Hroch když jej propvé spatřil zvolal „Hle Fénix!“ a již má jméno. Večery a noc tráví v bytě, nejdřív to bylo dobré, pokálel jen místo kam jsem jej usadila, ale pak začal špacírovat po bytě a všude  trousil.
Zbytek zprávy »»»

Další ročník Všeobecněuměleckého symposia je minulostí.  Zbylo mi mnoho vzpomínek a díky mnoha fotografům nepřeberné množství fotek, které na požádání ráda předám.

Jako první dorazil nedočkavec Mirek s Ádym a můj úkol, zdolat sud piva,  se jim poveld na výbornou ;o))) Díky! Nechci tím nazanačovat nic nepatřičného, ale v pátek měl přijet pán z velkoprodejny a přece mu nebudu já, dívka spořivá, vracet nevyprázdněný sud, no uznejte?
Ostatní účastníci a účastnice se sjížděli během pátku a nakonec nás bylo přesně 26.
Zbytek zprávy »»»

Na Čarodějnice došel Hroch a jeho souputník Tomáš na hrad. Celkem šli čistého času 42 hodin, nespali, měli jen občasné pauzy na občerstvení a urazili z Prahy na hrad přes 170 km. Bratr Jirka s nimi ušel „jen“ 150 km a chtěl vědět jak vypadají Hroší kopýtka po takovém výletě. Brácho, tak tady je máš ;o))

Jen pro dokreslení Hroší výdrže: na hrad přišli okolo 15 hodiny. A to vstával před dvěma a půl dny!  Hroch se občerstvil darovaným mokem a vydržel ještě povídat, bavit kamarády, návštěvníky i sebe do půlnoci. Poté byl nalezen ve svém voze. Násilím donucen k přesunu do hradních komnat, kde se slovy: „Hrošík ještě nechce spinkat“ zalehl  do postýlky, starostlivá Sovička jej přikryla a dobře se mu to spalo;o)

Káně Bobeš

Konečně se nám podařilo (Kubovi se podařilo) i přes nepřízeň počasí postavit voliéru pro dravce. Já jsem ji s Lukáškovou a Domčovou pomocí natřela (barva však byla minimálně rovným dílem na dřevě a dětech;o) V neděli 16.5. přijel pan Smolík z Drosery a přivezl našeho nového obyvatele, kterého nám tímto zapůjčil. Bobeš ihned obsadil voliéru a aby měl přehled, tak vyhopkal na nejvyšší větev. Snad se mu u nás bude líbit. Je to velký a krásný pták, v přírodě by však nepřežil, má amputovaný kus křídla. U nás se bude mít dobře, pravidelná strava a návštěvníci si budou moci prohlídnout našeho nejběžnějšího dravce.

Hrad ožil středověkou romantikou. Děti si pro sebe navzájem jako překvapení připravili divadlo, kde vystupovali historické postavy Karla IV, Kosmy, Jana Husa, Jana Žižky, sv. Václava a jiné. Vymyšlené i secvičené to měli na jedničku s hvězdičkou! Děti také malovaly vlastní erby, vytvořily si trika se znakem draka nebo fénixe a večer po prohlídce hradu vyrazily na cestu odvahy do kaple. O půlnoci vypustily lampiony přání a až do rána nad nimi bděl náš dobrý duch Švéd. V pátek pak všechny děti ruku společnou ku záchraně hradu přiložily. Děkujeme!

Je to tu, slet mých kamarádek Vyšňořila jsem se podle poslední módy a vyrazila mezi své družky. Vzala jsem s sebou na procházku i svého miláčka Žofku – užovku. Ta se ihned zabydlela v mých vlastech a spokojeně si tam hověla. Lidští červíci na hrad přicházeli a Žofka vzbuzovala zasloužený obdiv, někdy údiv a občas i úlek tak strašlivý, že jeden mladý muž nejdříve na dva metry odskočil. Znovu již se  ke mně přiblížiti nedokázal a měšec vyprázdnit a vstupné tím zaplatit nemohl.  Ovšem jako nejkurióznější považuji reakci jiného muže, který své přítelkyni nevěřil a hada jako hračku určil: „Vidíš já říkal, že je na baterky. Tak už pojď!“ A zmizel v mumraji na nádvoří i se svou přítelkyní.

Já si akci užívala až do posledních chvil a děkuji za to všem, kteří se na realizaci podíleli – ať už skupině Savioli a Alešovi Vopelkovi, ohnivému divadlu Ignis, tanečnicím z Romance či Hrochovi za jeho doputování na hrad (ušel v jednom kuse bez mála 180km) a samosebou i organizačnímu zázemí tvořené členy klanu Hejlíků a Jirkovi s Evou.

Čarodějná-čarokrásná hradní paní

Zmijohadí vrkoč

Každý podvečer se natřásá před mladými pávy.  Albertův svatební tanec mladého páva nechává úplně klidného, spíš se snaží přitočit k Albertovy zezadu a ozobat mu trochu ocasní pera. Pávice má zrovinka hrozně moc napilno a nevšímavě vyzobává dobroty z nádvoří. Přála bych Vám slyšet, jaký zvuk dokáže Albert vydávat svým roztaženým chvostem. Připomíná to trochu zapnutý větrák. Pokud jej chcete pozorovat na vlastní oči, navštivte náš hrad v odpoledních hodinách, kdy je čas Albertova svatebního tance.