Jiřík vyhrožoval, že přiveze pašíka, kterého pod vejmutovkou pro kamarády ugriluje. Upozorňovala jsem jej na to, že vepříka přívézt klidně může, ale rozhodně s jeho přípravou nechci mít nic společného.
Samozřejmě, že s tím mám společného nakonec úplně všechno. Nejdřív volala maminka Jirky, že Jirka bude na cestě i s pašíkem za dvě hodiny, má prý spoždění. Hned mě napadlo, že je to skutečně vážné. S Kubou jsem se domluvila, že pašíka dáme k němu do mrazáku, jenže mrazák odmítl mrazit. Ostatní sousedi mají kupodivu mrazáky plné a již se tam nic nevejde. Vyklidila jsem tedy lednici, zapnula ji na plný výkon a pašíka jsme tam rypáčkem napřed vsunuli. Pak jsem zjišťovala co s ním aby pět dní vydržel do dalšího víkendu, kdy ho Jirka (doufám, že ne já) bude grilovat. Internet neporadil, nakonec jsem zkusila přítele na telefonu a dle jeho instrukcí jsem pašíka do octového zábalu dala a za kopýtka do spodního sklepa pověsila. To se budou návštěvníci divit ;o))) V úterý jsem s kamarády uvařila hrnec vody a pak čekala až do půlnoci, kdy byla voda vychladlá, tak jsem do ní bylinky od věže ponořila a sůl přidala. Nakonec jsme pašíka do největšího hrnce rypáčkem napřed spustili do nálevu a násilím jsme jej tam vtlačili. Ve sklepě jsme pak poklici kamenem zatížili. Necháme ho odpočívat a snad se vepřík grilování ve zdraví dožije.
V pátek před folkovkou Jiřík pašíka odvalil pod vejmutovku do Arboreta a tam jej pavími brky potíral marinádou a nad ohněm griloval. Celičkého jej pak spapali a kostičky řádně ohlodali. Dobré bylo, ždibíček jsem taktéž ochutnala ;o) příště však lepší s grilováním toliko neoptálet a do dvou dnů jej zpracovat.