Bylo nebylo, věřte nebo nevěřte. Byl krásný jarní den. Hrad zval pocestné do své náruče. I kde se vzal tu se vzal v pokladně stál muž a prohlídku zaplatit chtěl i s Arboretem. Protože mluvil řečí německou, příslušného tištěného průvodce jsem mu zapůjčila. A muž na dobrodružnou prohlídku hradu se vydal.
Netrvalo to však dlouho a již tu stál zas a vysvětloval mi (nakonec rukama i nohama, mnoho německé řeči nerozumím), že má firmu vyrábějící hřebíky a vruty. Nechápala jsem dlouho až muž nad mým jazykovým hendikepem máchl rukou a zmizel.
Netrvalo to však dlouho, byl tu zas a náruč plnou krabiček s vruty a hřebíky – že jest to dar.